Jdi na obsah Jdi na menu
 


 24. - 28.10.2007 jsem absolvovali mini vysokohorské-soustředění ve Vysokých Tatrách na Štrbském Plese ( 1350 m n.m. ).Naše "pidi" výprava vyrazila ve středu v 4,30 ráno směr Starý Hrozenkov ve složení: Alena Horáková starší - výborný řidič a asistent trenéra, já Lukáš - trenér a "mučitel":-) , Alena Horáková mladší - svěřenkyně č.1 a Michaela Hrušková - svěřenkyně č.2.

 Cesta utíkala docela rychle, silnice prázdné, ale počasí nic moc. Stále mlha, mírný déšť a teplota kolem 5st.

 9,20 a začínáme šplhat z Tatranské Štrby nahoru serpentýnami na Štrbské Pleso.Vše probíha hladce, ubytovaní jsme za chvíli a po krátkém oddechnutí jsme vyrazili na lehké proběhnutí kolem plesa. Nic není vidět, neboť je hmlisto a mírně mrholí. Holky tudíž nevidí kopec, který je čeká každý den jako předkrm před tréninkem, ale cítí jej v nohách a taky plíce spolu se srdcem začínají anlyzovat terén.

 Odpoledne vyrážíme na tůru na Chatu pod Soliskem ( 1840 m n.m. ).Po modré turistické značce začínáme stoupat kamenitou cestou, plnou velkých kamenů a schodů kolem skokanských můstku směr chata. Holky však asi po 100-200 jsou docela vyjevený, neboť cesta je těžká a nedokáží si představit, že takhle budou stoupat ještě asi hodinu. Postupně jdou vrstvy oblečení dolů a v čele postupují trenér a asistentka, nacož svěřenkyně se drží opodál a cesta se jim nelíbí. Po 1,04h jsme na Solisku. Místy se z mlhy vynoří sluníčko a tak vidíme vrcholek Predné Solisko ( 2094 m n.m. ).

 Ten se stává výzvou!!! Lehce nadhodíme, že tam bude určitě krásně vidět a holky se vydávají směrem nahoru. My zůstáváme u chaty a doufáme, že holky po počáteční nechuti daleko nedojdou.....Naopak, chytlo je to tak, že dole čekáme cca 1h než se z vrcholu vrátí. Já dole lituji, že zase nedosáhnu 2-tisícovky a tak se ze mě stává ten s nejmenším osobním výškovým rekordem. Zěpt se stavujem ještě u skokanských můstku a já zkouším jaký je to stát v nájezdovém postavení na hraně stolu - brrrr, neskočil bych:-)

 První den se vydařil a po půlhodinovém podvečerním strečinku uleháme do postelí a odpočíváme.

 Druhý den: holky čekají 2 tréninky + kompenzační cvičení a posilování na overballech. Večer se jdem odměnit po náročném dni do Furkotky a zároveň oficiálně ukončit sezonu 2006/2007.

 Málem bych zapomněl!!! Holky mě dnes chtěli nechat vlese medvědům a nekompromisně při běhu na Jámské Pleso ( 1465 m .n.m. ) a zpět vzali taktovku tréninku do svých rukou. Nenápadně stupňovali tempo a mě po úvodních volnějších metrech doslova uštvali!!!:-) Běželi krásně,musím před němi smeknout, neboť z rána měli těžký trénink a odpo se z toho postupně krásně oklepali a mě zklepali.

 Předpověď na pátek byla dobrá, a tak sme konečně čekali na sluníčko a že holky neodjedou z Tater aniž by viděli jak to tam vlastně vypadá.

 Ráno se probouzíme do jasného dne, bezvětří a parádní teplota!Ráno trénink, odpoledne vyrážíme na tůru směr Popradské Pleso ( 1500 m n.m. ). Tůra lehčího charakteru s krásnými panoramaty a naučnou stezkou. Tentokrát se holky nedrží za námi, ale tempo udává Ája, s malým odstupem Míša a pak my cca 200 m za nimi. Po hodině jsme u Popradského plesa a před námi jezero, hotel a také krásný kopec Ostrva a malý človíčci, kteří šplhají po sněhu do sedla pod Ostravou. V restauraci dáváme plačinky, pohár a neustále holky pozorují turisty, kteří šplhají serpentynami po sněhu do sedla ( 1940 m n.m. ). Sedlo je lákavé, ale čas pro nás běží :-(

 Sobota: dnes opět 2 tréninky + lehké posilování. Ranní trénink mě znovu přesvědčil o tom, že výkonnost holek je dobrá, že mám co dělat abych jim stačil, což se dnes někdy nedařilo. Výběhy kopců byli jednoznačně jejich záležitostí, výborný.-) Odpolední trénink už tak pohodový nebyl, ale není se co divit po ránu. Avšak vše zvládnuli se ctí a nebylo o čem diskutovat.

 To však před námi byla poslední noc a to my holky slibovali, že se asi moc nevyspím, že na mě něco chystají. Ale trošku jsme je s paní Horákovou převezli. Zrodil se nápad, že k nim přijdu jako mírně opilý a zahraji nějaké divadlo.Co jsme řekli to jsme udělali. Po příchodu do pokoje zůstali holky trošku paf a s otevřenou pusou a vykulenýma očima nevěřili co se děje a ani slůvku z nich v prvních okamžicíh nevypadlo. Sám jsem netušil, že to vydržím se nesmát a show bude mít aspoň krátké trvání. Trvalo asi 15 min. kdy jsem odolával tlaku a snaze mě dostat z pokoje, pak už jsem to nevydržel, neboť další postup holek byl, že mě obují a pošlou výtahem dolů do přízemí!!!! takže pak jsem to ukončil a měl hroznou radost. Asistenka to pozorovala a docela dost se u toho bavila:-)

 Ráno,když vylízám ze svýho kutlochu tak vidím holky, že něco schovávají za auto - odřezené vrchy krabic od mlíka a v krabicích voda!!!! První tři pokusy jim ale nevyšly, rychlé nohy a postřeh je převezly:-( Ovšem když balili svoje nádobíčko a já neměl ani tušení, že ještě nějaká voda jim zbyla, tak sem dostal půllitra přímo do obličeje asi z metrové vzdálenosti. takže výsledek byl nakonec 1:1 :-)

 Po snídani jsme ještě asolvovali jeden trénink a po obědě opět nastartovali auto a vyrazili směr Brno. Příjezd 18:00 do Brna.

 Soustředění bylo super, odtrénovali jsme 100% toho co jsme si naplánovali,počasí vyšlo - 5dní bezvětří a teplota 5-10 st. - ideální povětrnostní podmínky.

 Holky se společně vyfotili s Romanem Šebrlem, když trénoval u Plesa. Mohli vidět jak trénují ostatní a to jim doufám dodá motivaci do další tréninkové dřiny.

 Z mého pohledu je soustředění hodnoceno kladně!!! V koutku duše jsem ale nedoufal, že to holky tak dobře zvládnou - překvapily mě!!!

 Toď vše o soustředění v Tatrách....

 A ještě moc děkuji paní Horákové za odvoz-dovoz, asistenství, pomáhání v tréninku a motivaci holek. Má na tom velkou zásluhu, že občas mi dávali holky při tréninku " na prdel".

                                                              LP

Fotky budou brzy!!!!!                                                 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář